28.10. 2017 Konečně umíme K

Slavíme 99 let od vzniku našeho samostatného státu. A je vlastně ještě jeden důvod, proč dnes večer trošku svlažit hrdlo. Eliška se konečně naučila říkat K. Tím pádem to má kompletní.

Paradoxně jí k tomu hodně pomohl její roční bratříček. Matyáš totiž začal říkat kaka, jako že už se to blíží a měli bychom si dát kolíček na nos. Stačila jedna věta: Podívej se, jak ten kluk umí K. V ten okamžik začala na sobě makat. V jednom kuse říkala: Jeník Kubu pohupuje, Kuba jenom pokukuje. Jeník dělá kuk, kuk, kuk, ale Jakub ani muk. Nebo: U potoka na buku, někdo volá ku, ku, ku. Není to kluk, je to pták, komu kuká, komupak? Víte, jaký ptát to je? Kukačka se jmenuje…. No a dřela a dřela a za týden se to opravdu naučila. Ta holka prostě potřebuje konkurenci. Mimochodem taky pěkný slovo na K…

Podobně jsme to s ní zmákli skrze oblékání. Neznám nikoho, kdo by se ráno soukal do oblečení pomaleji. Ale stačilo jen nastolit soutěžní prostředí a z trabantu bylo rázem ferrari. Manželka to vždy odstartuje a závodíme, kdo to zvládne rychleji. Samozřejmě jí necháváme většinou vyhrát, ale bez odmlouvání, bez jekotu a řevu máme holku v cuku letu oblečenou a to byl ten hlavní splněný cíl. Stihnout školku v předepsaném čase. Což je šibeničních 8:15…

Za naučené K jsme slíbili Elišce malý dáreček. Bohužel jsme si neuvědomili, že ve sváteční den bude skoro všude zavřeno. Tedy skoro všude. Jeden obchůdek na ultra cetky byl přeci jen otevřen. Když jsme namítli, že počkáme do zítřka… Eliška hbitě odvětila: Ale já chci už dneska, budu mít opravdu velkou radost. Nějak jsme nenašli další argumenty a koupili jí plyšovou zaječici Zajinku. Už to nebyla ZajinTa, ale skutečně ZajinKa a to je zase dáreček pro nás. A taky z něj máme veltou, pardon tedy velkou radost…

Matyáš je mnohem větší mazel, než v jeho věku bývala Eliška. Pořád natahuje ruce, leze po nás, pokládá mi na rameno nebo na břicho hlavičku a vůbec je prostě přístupnější takovýmu tomu pořádnýmu domácímu mazleníčku… A taky se nám pěkně rozpovídal. Když zvoní telefon, dá si ruku na ucho a křičí Ha, Ha. Volá na Elišku E, E, E. Už samozřejmě zvládá taky tata a mama a hodně často dělá lví řev. Ten máme s manželkou moc rádi. Obzvlášť, když zazní jako třeba dneska 758x. A poslední týden je tu ještě jedna zajímavá novinka. Obejde kolem stolu v obýváku kolečko, nepozorovaně se přiblíží k dřímajícímu tatínkovi a zakřičí zákeřně za hlavou tím svým lvím hlasem BÁÁÁF…

A na konec ještě dvě vydařené Eliščiny reakce. Zrovna včera stál Matyáš zamyšleně u svojí oranžové tatrovky, která byla otočená na bok. Tak mu říkám: Máš přetočenou tatrovku. A z rohu obýváku se hned vzápětí ozve: On jí opravuje…

A druhá se „ povedla „ dnes dopoledne. Říkám smutně, že tenistka Plíšková prohrála v semifinále turnaje mistryň. A ta naše horákyně jen mezi zuby procedí, aniž by přestala studovat můj mobil: Ta je blbá…

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *