30.10.2017 Holčičí emancipace

Tati, ty na ten nedělní oběd k babičce nejedeš. Ty bys tam totiž chtěl být jenom tři minuty a já si jí chci užít…. Ano, připouštím, trošku má ta naše holka pravdu. Moc tyhle nedělní návštěvy nemusím. Jednak nemám rád neděli, protože končí víkend a za druhé bychom byli s Matyášem u tchýně Marcely v oslabení. S manželkou, Eliškou a plyšovou zaječicí Zajkou to mají čtyři na dva.

Nakonec mi, ale přeci jen dala Eliška šanci: Já Tě teda k tý babičce vezmu, ale před jednou připomínkou… Budeš tam tak dlouho, jak moje máma bude chtít. Myslíš mojí manželku? To je přesně ona…

Musím se pochválit. Vydržel jsem tam od jedenácti až skoro do tří. A docela rád. V babiččině garsonce jsme s Eliškou hráli na schovku. Byl docela kumšt se hodinu schovávat na třiceti metrech čtverečních, ale bavilo mě to. Ve vaně jsem byl asi sedmnáctkrát. Babi Marcela si mě získala hned na začátku. Vítala mě slovy: Uvařila jsem Ti Tvojí oblíbenou knedlíčkovou polévku a kuře na paprice s bramborovým knedlíkem. V tu chvíli jsem byl její… Navíc jsem měl sebou parťáka Matyáše. Ten si po obědě na tchýni sednul, odhrnul jí výstřih od trička, podíval se pod něj a konstatoval: Ny, Ny… Nevím, jestli to znamenalo není nebo pěkný, ale to není až zase tak důležité …

Při cestě zpátky mi Eliška oznámila, že si doma budeme hrát na manžele. Já budu Ema Žbluňková a ty budeš Karel Žbluňka. Máme tři děti, já jsem zvěrolékařka a pracuju celý týden. Ty jsi doktor a pracuješ jen jeden den v týdnu, jinak hlídáš děti. Budeme žít v mém pokojíčku a já budu pracovat v Tvojí pracovně. Máma bude naše rozvedená teta – Žabka Kvaková a žije s námi. No, myslím, že i dětská emancipace by měla mít svoje hranice…

Večer jsme v téhle sestavě seděli u televize a začínal film Jak jsme hráli čáru. Schválně si pusťte jeho úvod. Během dvou minut tam asi pět dětí řekne, že Ježíšek neexistuje, že dárky kupují rodiče. Kde bylo ksakru varování, že to není pro děti, které ještě v Ježíška věří? Můj hlasitý zpěv to nezachránil… Eliška byla v šoku: Co to plácaj ? Kdo by ty dárky teda nosil? Samozřejmě, že Ježíšek. To je jenom film. Oni si vymýšlejí. Uff, zabralo to… Ale co se v té její hlavičce odehrávalo, to ví jen ona sama…

Ještě na schodech, když odcházela do postýlky nechápavě tou hlavou kroutila a křičela na nás: Nezapomeňte si ráno vzít ty vstupenky, které jsem Vám dávala. V pracovně bude vystoupení s piánem. Diskotéka a zpěv, ničí každý hněv… Už teď se nemůžu dočkat…

 

4 komentáře u „30.10.2017 Holčičí emancipace

  1. A ve školce jí to šokující tajemství nikdo neprozradil? Protože to ji potom čeká hoodně tvrdý poznání – čím starší víra, tím horší odhalení pravdy. Jednoho dne to bude skutečně bolet, tak držím palce, aby jí ta víra ještě chvíli vydržela 🙂

    1. Já myslím, že se to nesmí brát tak smrtelně vážně :-). Ona je to šibalka. Určitě něco tuší, ale pokud to půjde, rádi jí necháme v bláhové nevědomosti. Tím pádem si to užijeme mnohem víc i my :-). Na druhou stranu, když nejde o život …. :-). Hezký večer.

  2. Krasny! Bavim se ctenim. Sdilim ten skvely pocit byt rodicem, clovek zaziva neuveritelne pecky od svych deti, originalni pribehy. Jen s tim Jeziskem nam to letos uz asi praskne. V 7 letech nase dcera vyzadovala nainstalovat kameru na stromecek, byla ve stejne nejistote… Manzel natocil smycku s a bez darku, ja se dusila smichy, kdyz jsem aranzovala darky pro video :)) No nic, letos ji je uz 10 a netusim, s cim prijde. Tak piste dal! Tesim se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *