4.11.2017 Sám doma ve 42ti

Asi se měním. Po hodně dlouhé době jsem byl večer a přes noc sám doma. A místo, abych měl radost, pozval kamarády s basou piv, odpočíval a užíval si to…. Já jsem byl smutný a stýskalo se mi po manželce a po dětech. Sám tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Jen to teď píšu a derou se mi slzy do očí. Jsem po tátovi pěknej měkota. Na druhou stranu pořád lepší, než drsňák vulgo vousáč. Emoce musejí jít ven. Jinak se hromadí a prasknou. No a to pak není vůbec dobrý…

Další důkaz, že jsme se ženou pohlceni rodinou… Sbíráme body v Bille. A jsme u toho jako ty naše malé děti. My jsme to dotáhli už tak daleko, že možná nakupujeme jenom kvůli těm bodům. Oni jsou totiž za ně takoví zajímaví svítící plyšáci… Nedávno před námi stála nějaká paní a měla opravdu velký nákup. A představte si, ona nechtěla nálepky. To byl pro nás šok… Pomalu jsme jí chtěli prosit, aby si je vzala a dala nám je. Naštěstí jsme od paní pokladní dostali o tři víc. A tím pádem máme fantastického fialového, plyšového, svítícího měsíčka. My jsme z něj měli snad větší radost než Eliška. Teď makáme na svítícím sluníčku…

Jo a taky se Vám musím pochlubit, jaký nádherný jsem dostal dárek. Manželka natočila Matyáše, jak reaguje na tátu v televizi. Začaly Branky, body, vteřiny a když mě uviděl, krásně se usmál a několikrát za sebou zašeptal táta, táta, táta. Pak na mě ukázal a jeho výraz připomínal ten svítící fialový měsíček… Řeknu Vám, nic hezčího a působivějšího jsem v životě neviděl. Vlastně pár okamžiků se tomu vyrovná. To když se narodily obě děti a taky když jsem poprvé spatřil svojí budoucí ženu ve svatebních šatech. Už zase mi tečou slzy… Ach jo. Dneska je to trochu ubrečený. Sorry jako…

Už dlouho jsi neřekla nějakou hlášku do blogu… A ona na to: Nepotřebuju… Ta holka mě vždycky rozstřelí. Zrovna včera jsme koukali na fotky ze školky a já jsem se k ní přitulil. Neviděl jsem totiž přes ní na manželčin mobil. A samozřejmě jsem to od ní schytal: Tati, ty mě hrozně potíš… Je prostě svoje. A to je dobře. Nedávno jsme malovali spolu obrázky. Zatímco já jsem nakreslil barevného prasopsa a vypelichaného, starého papouška… Ona vytvořila ptáka Václaváka a srdíčko srdcaný. Originalitě se prostě u nás doma meze nekladou…

A pozor, volali jsme Ježíškovi. Už se to blíží. Naštěstí to nebral, ale budu to muset nějak vymyslet. Eliška si s ním chce totiž promluvit. Tak zavolej tomu druhému. Jakému druhému? Oni jsou přece dva, tati. Táta a jeho syn. Jeden člověk by to přece nezvádnul… Tak vidíte, už i Ježíšek začíná podnikat ve velkém. Prostě ježíšovský synot…

Mimochodem, číslo na něj je prý 999 10 10 10 777… Ale pssssst…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *