27.11.2017 Vandule

Hrajeme si už skoro dvě hodiny s Eliškou na seznamování mladého páru. Já jsem Radek Vomastek a ona Helena Srnková. Potkáme se asi třikrát náhodou v parku, pak jdeme jako na kafe, začneme spolu bydlet a když ona přijde s tím, že čekáme miminko, vezmeme se. A takhle pořád dokola… V jednu chvíli Eliška oznámí, že potřebuje na záchod. A protože je už tma, bojí se jít do chodby sama. Prý jsou tam bubáci. Zvedám se tedy, že jí tam doprovodím, ale ona chce jít s mámou. Prý je drsnější. Tak na vztah si hrát můžu, ale na záchod jde s mámou. Mám takový pocit, že pomalu ztrácím pozici ochránce rodiny…

Na to, že jí je pět, má ta naše princezna docela vyvinuté sociální, rodinné cítění… Nebo spíš drží rodinnou ženskou basu. Zrovna když dávají fotbal, říká: Tak jí to na ty Něžné vlny přepni, tati. Vždyť je to přece Tvoje manželka… A vzápětí tomu všemu ještě nasadí korunu: Jéé, já jsem si prdla. Pardón. To nevadí, ty smrdíš jak tchoř, ale já smrdím jako vandule…

Na to, že ještě před dvěma dny jí bolela nepřekonatelně hlava a pozvracela celou postel i s manželkou. Na to, že jsme s ní byli kvůli bolesti v podbřišku na pohotovosti, se překvapivě rychle dostala do formy. Zrovna před chvílí vysvětlovala Matyášovi, že ten pruhovaný panáček, zavřený v policejním autě z lega je vězník, který ukradl hodně peněz – devět devadesát. A vzápětí jen tak ledabyle zpívá novou píseň, ve které se snoubí blížící se Vánoce a také její velmi svérázný pohled na mladé dívky:

Mňau, mňau haf, haf, haf, bude celá koledaf…

Princezny se vznesly, rády vidí pesly

Panenky na nebi lítají, málo se dávají…

Zatímco Eliška je už solidní parťačka a dokáže rozpoznat nebezpečí. Matyáš jde do všeho po hlavě a to doslova. Je to drsné období hlídání na každém kroku a při každém pohybu. Ten kluk se prostě nezastaví a navíc u toho vyluzuje docela drsné pokřiky. Modlíme se s manželkou ať už to skončí. Je to živel a rebel a přiznávám se, že ho někdy nemám za to rád. No jo, jenže on se pak usměje, přifrčí jako tryskomyš s pusinkou pro tatínka a ten si uvědomí, že se prostě na tohle stvoření nemůže zlobit…

Zrovna včera ráno jsem ho vzal z postele. Točil se tam jako podvraťák před velkou a tak jsem ho raději snesl dolů do obýváku a kouknul jsem se co má v kalhotách. Bylo tam a pěkně velký a rozňahňaný… Při čistící proceduře jsem vypotřeboval snad deset navlhčených ubrousků. Ale zvládl jsem to. Tedy myslel jsem si to. Zřejmě jsem pořádně nepřilepil jeden konec nového druhu plínky, které jsme pořídili. Možná se ptáte, jak jsem to zjistil… Bylo to asi za hodinku. Matýsek seděl dědovi na klíně a dědeček najednou povídá: Hele, Kačenko, není ten kluk nějaký mokrý? A světe div se, byl. A nejen kluk. Děda měl na stehně kompletně promočené, tedy vlastně pročůrané svoje sváteční kalhoty…

Prostě to jede pořád v humorném tónu a já jen doufám, že tahle jízda nikdy neskončí. Byla by na světě nuda…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *