5.12.2017 Fifinka

Tak a je to tady. Eliška přinesla ze školky tu nejhorší nemoc pod sluncem – pořádnou rýmu. Nejdřív to chytil Matyáš, pak manželka a teď i já. A tipněte si, kdo to snáší nejhůř ? Samozřejmě, že tatínek. Už druhý den jsem skoro nepoužitelný.  A to mám teď čtyři dny večer co večer stát před kamerami a skoro milionu lidí přinášet domů čerstvé dovinky, tedy novinky o českých sportovcích… No, jsem na sebe zvědavý. Je to výzva. Hlavně, abych s tím plným nosem nemluvil o fotbalovém míči. To by mohlo znít spíš jako fotbalový bíč a nevím, jak by to sportovní fanoušci pochopili…

Jinak se máme krásně. Těšíme se na Vánoce, pečeme a zdobíme perníčky, pořídili jsme si adventní kalendář a Eliška má jeden speciální i na schodech. Každý den si v plyšové kapsičce s číslem najde svoje překvapení. Řeknu Vám, že se vždycky na ten okamžik těším jako malý kluk. Co tam dneska asi bude? A taky se musím pochlubit. Během zhruba deseti minut jsem stihnul udělat měsíční práci. Dostali jsme totiž jeden adventní kalendář navíc a já jsem ho normálně takhle rychle sežral…

Jo a mám taky jednu novinku. Matyáš začal chodit. Je úžasné, jak moc se snaží. Třeba už to vypadá, že spadne, ale on ještě najde nějakou záhadnou sílu na vyrovnání stability, podřepne si, zase se zvedne a jde dál. Nejvíc nás pobavilo, když to takhle jednou udělal, usmál se a řekl naprosto čistě slovo ÁMEN. Vzhledem k tomu, že se doma běžně nemodlíme, mě to trošku zarazilo. Třeba byl v minulém životě kněz nebo papež. No jo vlastně, trošku mi připomíná Jana Pavla II…

Eliška nás každý den baví. Tak třeba včera změnila svoje vánoční přání. Zřejmě pod dojmem aktuálních problémů s přistěhovalci, chce čůrací, kakací a papací miminko v černošském provedení. Je to holt citlivá duše s dobrým srdcem. Zrovna nedávno jsme se dívali na nové provedení Krásky a zvíře s Emmou Watson a Eliška u toho plakala jako želva. A úplně nejvíc mě dojala, když jsem jí před pár dny vezl do školky. V rádiu zrovna hlásili, že to všude klouže a že jsou bouračky a ona hned vzápětí srdceryvným hlasem dodala: Tati, tak jeď opatrně…

A ještě jeden důkaz, že má v sobě ta naše holčička něco nebeského… Nedávno si ráno na sebe vzala šedé tričko s pandou, třpytivou vínovou sukni, zelené legíny se zlatými srdíčky a oranžové pruhované ponožky. Manželka jí říká: Eli, nechceš si aspoň ty ponožky sladit a vzít si nějaký jiný ? Ne, já jsem dneska duha…

A nebo: Nedávno jsem manželce vyprávěl jeden fór. Jak se sejdou dva kamarádi a ten jeden říká: Nazdár, tak prej máš novou holku. A je to cizinka… Jó, Fifinka. Cože? Ta fenka ze Čtyřlístku? Nene, tyty, blblblbečku, neneneser… A Eliška poslouchá a najednou z ní vypadne: To je sranda, on kloktal…

1 komentář u „5.12.2017 Fifinka

  1. Jeeee, vy jste fajn člověk. Sleduji vas na insta a teď jsem zjistila, že mate i tuto webovou stranku. Čiší z vás pohoda a optimismus. Takže budu mít co číst ve vlaku. Hodně zdraví a radosti z dětiček. Jak vás malej viděl v TV a opakoval tatatata.. To bylo kouzelný..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *